TJ Jičín - oddíl volejbalu

 
Čím dál víc jsem přesvědčen, že andílci jsou jen přemalovaní čerti...
 
díl první
  

   Každá parta se nějak dává dohromady a já Vám budu vyprávět o tom, jak taková správná parta vzniká - hrozně špatně a někdy nevznikne vůbec. Lidi jsou už takoví...
   Seděli jsme takhle před pár lety na svahu nad kurty a přemýšleli o tom, zda jsme vyhlášený nábor provedli správně v oznámení po školách. Od spodní brány přicházely dvě maminky a za nimi se táhly jak psí víno jejich ratolesti. Minuly nás jak rychlík venkovské nádraží a zmizely někam k tenisu. Po chvíli se ale do brány nesměle šinul někdo další a vypadalo to, že je na stadiónu poprvé v životě. Celkem vzato přišly na poprvé čtyři dívky a o dalších třech jsme věděli, že přijdou příště… „Budeme s tímhle začínat?“ „Budeme!“ Zase tak velký výběr to nebyl a je nutno počítat s nějakým tím odchodem, až dívky zjistí, co volejbal obnáší dřiny, než si hráčka začne tykat s míčem.
  
Typy maminek a jejich dcer
 
1. "Ta naše holka, ona není tak stará jak vypadá se svojí výškou. Ona nám jen tak trochu přerostla." I maminka je sportovně malinko přerostlá a tatínka úplně náhodou známe. Tady nebude problém se sportovní šikovností. Hned se dívka snaží ukázat, že ona pinkat umí a může jít hned hrát. Proč nacvičovat nějaké základy, že!? Její první pinky mi hned nahání hrůzu, protože to snad vypadá, že má jednu ruku o 10 cm delší a podle toho dává ruce na míč. „Máš stejně dlouhé ruce?“ Má! Tak to bude dlouhá cesta k tomu, než se nám podaří ručičky dávat stejně na míč. Časem se to podařilo a skvěle...
 
2. Tahle maminka přišla, předala nám svoji dceru a pospíchala honem někam na nákup. Bylo vidět, že chodila za svého mládí do pionýra, což byla taková úschovna dětí. Nic moc se tam nenaučily, ale alespoň zlobily pod dohledem. Víckrát jsme tu maminku neviděly. Postupem času ani dceru...
 
3. Tady jsme maminku neviděli ani jednou, dcera chodila celkem pravidelně. Čas teprve ukáže, zda se z ní vyklube nějaká hráčka…
 
4. Známá maminka, která dělala nějaký ten sport a ví, co to obnáší. K volejbalu nemá však vůbec žádný vztah, ale když si holka vybrala, tak ať ukáže, co dokáže…
 
5. Maminka znalec. Ví, že dcera potřebuje nějaký ten volejbalový míč, nejlépe ten nejlacinější. Hned na první trénink s ním dcera přijde. Míč je odporný již od pohledu a jeho nadhození v rukách je i pro volejbalového amatéra hrůzou. Hned hrozí několik fraktur prstů a brzká návštěva sádrovny. Tohle je lepší nechat na trenérech a počkat, zda se to vrtne tím správným směrem...
 
6. Maminky sportovkyně, které hrávaly volejbal. Těch je úplně asi nejméně. Tu a tam se vyskytne a přivede i svoji dceru. Ve většině případů ale zavede dceru na sportoviště, které nezná a nikdo tam na ni nebude nic chtít. Právě zde je ale ta největší naděje, že by dcera mohla pochytit ty správné vlastnosti volejbalistky po mamince...
 
7. Ostatní maminky. Právě ty postávají v uctivé vzdálenosti, hlavně u těch menších a mladších děvčat. Stojí a netrpělivě čekají, až se dcery vyřítí ze šatny, kde nechají všemožné části své garderóby, od svetru od babičky, až po boty. Jdou domů ve sportovkách. Kdyby se přišly podívat blíže a třeba i do tělocvičny, udělaly by dobře pro své dcery, které se pak hned více snaží ukázat, co již umí s tím kulatým nesmyslem…
 
8. Kde jsou tedy ty ostatní maminky těch dívek, které hrají na hřišti a tvoří tu správnou partu? Ony časem najdou tu smělost a přijdou se podívat, je však škoda, že nevidí ty začátky a postupné krůčky a schůdky, po kterých se stoupá vzhůru...
 
9. Mnohé maminky se pak setkávají s trenéry na ulici a ti se pak diví, kdeže přišli k seznámení s tou či onou hezkou mladou paní. Teprve podle dívek vedle nich trenér pozná, že se jedná o maminku mladé volejbalistky…
 
10. Setkání s tatínky bývají různá. Někteří chodí pravidelně  na zápasy, trochu do toho chtějí „kecat“ jako na fotbale, ale brzy poznají, že trenéři si do toho mluvit nedají. Úplně krátké setkání bylo s jedním tatínkem. Otevřel směle dveře do tělocvičny a než řekl „Dobrý den“, dostal míčem ze smeče doprostřed čela. Vypadl zpět na chodbu a dodnes vůbec nevíme, čí to tatínek vlastně byl. Bohužel.
Někteří tatínkové jsou zas přesvědčeni, že jak to doma probírali u televize, měla by ta jejich holka již hrát někde v Praze a plnit přední stránky tisku. Zde jsou asi nejmoudřejší samotné dívky …. a tatíky drží v uctivé vzdálenosti…

... pokračování příště...

- jb -