TJ Jičín - oddíl volejbalu

Nad krajinou slunce pálí, vůkol vyprahlá je zem,
na kopci trním zarostlém i katovi nezdá se žádný sen,
k večeru již strašidelné stíny vylézají ze skály,
všechno živé uteklo, snad i černí kocouři  by se báli,
vzduchem cítit je síra, stoleté pavučiny a víří se prach,
čarodějnic ošklivých, i na dálku jde z nich strach,
hnáty křivé, lýtka obrůstají štětiny z divočáka,
chlupy kudrnaté na bradavicích, ve vlasech havran kráká,
suknice porostlá je mechem, brouci a netopýři sídlí tam,
pytel místo blůzy, z lebedy té krásy vytvořen je rám,
ometené koště a na něm nejedna taková kráska
lidu ani jedna nejde z hlasivek přiškrcená hláska,
zakroucený raťafák, co býval jednou snad nos,
kormidluje a určuje cestu pro dnešní noc,
za uchem ropucha svou oběť hledá,
omdlívá nejedna tvář do bíla bledá,
ve větvích stromů netopýři visí hlavou dolů,
mají tam i mladší čarodějnice svou školu,
vzduchem od košťat odlétají jiskry a zlostný puch,
otráven je z pálených pneumatik všechen vzduch.
Až na prvního máje probudí se krásné ráno,
písničku veselou zahraje si na piáno,
z čarodějnic budou zase milované dívky a ženy,
pro jejich krásu základ je na další rok položený.

- jirka -