TJ Jičín - oddíl volejbalu

    Hezkých holek bylo snad stále stejně, bylo by nespravedlivé říci, že víc, protože v Jičíně a okolí se stále rodí jen krasavice, možná trochu lvice. Zaručeně  bylo však kolem kurtu na chatě i místních restauracích více vos a nevyplácelo by se chodit bos. Skoro nuda, stále stejné sluníčko, jen v pondělí se zatáhlo maličko. Celý večer honily se po kopcích blesky, pak se nahrnuly do údolí a samé třesky. Někdo se odvážil zírat na to z okna, někomu se natáhla hrůzou na hlavě lokna. Někdo volal z mobilu domů, hrůza samá, některá nechtěla ani na záchodě zůstat sama. Krakonoš zahřměl na ty, co nevěří na jeho bytí, ráno však na louce rozkvetlo další horské kvítí.

 
   Na Béňo se jezdí na tréninky s námahou, nikdo nesmí přijet se špatnou náladou. Denča, Danča, Kamča, Barča, Barča, Nikča, Mikča, Marča, Lenča, Domča – zkus si to rychle dvakrát povědět, na rozvázání jazyka budeš na chirurgii  hned.

 
   Každou dívku krášlí ladné křivky antické vázičky a tělu nesmí škodit ani stroupek maličký. Chyby lávky, už z prázdnin odřený loket, bok a nejvíc koleno a to není Denča žádné poleno. Na koleno nejlepší odvar z řepíku a za týden nebudeš cítit na něm ani pálivou papriku. Danča jen tak nesměle přišla, že taky na koleno potřebuje náplast, tak holky dost, nebo z toho bude pěkný marast. Další odřeniny nebudeme již jmenovat, takhle se nedá ligový mančaft přeci budovat. Na kurtě je přeci nutno s elegancí se skládat, z kamery však smíchy začala kolečka padat. Nevěříš, však my se podíváme, jak bylo s tím předpisovým pádem, my se ti neposmíváme, abys nemusela do chaty chodit zadem.

 
   Barča, Barča trochu zakřiknutě soustředění začaly, co a jak bude, pak se ukázalo, že  nejsou na volejbalové základy chudé. První a pak na patu dlouhý krok, ještě stokrát a budu poskakovat jako z blázince cvok. Neboj, hezké dívce tenhle cvik neublíží, jen se po dvoustém oči únavou klíží. Domča ukázala, že má pro míč úctyhodný cit, každý smeč chtěla vybrat a v moci mít. Loby chytala skoro do kapsičky a tvrdý úder byl časem maličký. Marťa do tréninku šla jako ďas, jen občas byl slyšet její hlas, když se jí něco nepovedlo, zlobila se sama na sebe a pohledem hledala pomoc ze samotného nebe. Nahrávačka nemůže být žádná jednoduchá kačka,v hlavě musí mít porovnané jak to má být, ze smečařky vždy její lepší si vzít, někdy překvapit soupeřky lejvkou jedna báseň, k tomu nemůže mít v duši nějakou bázeň. Každý den přidala nějakou svou dovednost, za půl roku jich už bude míti dost.

   Uslyší, když v rohu na kurtu brouček v písku tiše kucká, přiběhne mu na pomoc zaručeně Lucka, radost má, když se jí podaří nahrát rychlík nebo střelenka, po hřišti se již neztrácí, jak v říši divů Alenka. Tady si na tebe počkám, sem to musí jít, pak je již jednoduché i razantní smeč si vzít. Kája, občas ji úsměv zmrzne, když ji koleno nebo kotník vrzne. Zastaví se, zjistí, jak to vypadá, jen tři kroky na nohu napadá, pak usměv hodí do všech stran světa, po problémech je hned veta.

  
   Nikča tvářila se trochu vážně, z natažených třísel přišla bázeň, co to takhle zítra zase pokoušet hrát, to by nebyla Nikča, aby se toho musela trochu bát. Občas letí smeč na centrální parkoviště, všichni věří, že to bude lepší příště. Miška občas sklopí zrak, když z pohledu trenéra přijde mrak, vždyť ty na to dívko máš a pro partu svým srdcem úsměv vždy dáš. Tohle nejde, tak si to stokrát opakuj a jak do žhavého kovu pak kladivem kuj.

    Jáňa trénuje si smečované podání, při tréninku se mu nebrání, při utkání podává však brambory, soupeřkám nesmíš dávat samé dobroty. Tak jak na smeči tvá hlava přemýšlí, s podáním hrůzu ať soupeřky domýšlí. Šári za to letos správně vzala, do každého pohybu své já dala, tvrdá smeč i dobré pole, rychle se přemístí a již je u míče dole. Každý trenér má radosti, když sází ulejvky soupeřkám ke zlosti. Potutelně úsměv zazáří, ať jich přibývá  po tváři.

  
   Danda přilepí si občas na dlaň míč a zůstane tam ještě ve chvíli, kdy má být se smečí dávno pryč. Podání když se jí daří, to je zbraň, žádná rána, k zemi však náhle lehne, těžko se nějaká soupeřka k němu sehne. Píďa hrála si na velkou mazačku, dva dny trénovat to stačí, hráčka by však měla vědět, kde ji bota tlačí.

 
   Veteránky, věkem starší, a i trapky, vystrčily při trénování pěkně drápky, Jana si sáhla na dno svých sil, "já už nemůžu", když někdo nealko naleje, ráda mu pomůžu. Martina  si  mazalo koleno mastí hrůzné vůně, jako když se říká, že někdo stůně, druhé soustředění má za sebou v jednom kuse, kolem hřiště se jí pak jen stěží kluše. Míra pochopila, že ze svých zkušeností musí rady dávat, aby se těm mladším po tréninku mohlo lépe vstávat, co na co je lék a lepší čistý vzduch, než krabice léků a z těch fujtajkslů udělat si mnoho vleků. Kami přišla, aby na smeči zvonila z každé pozice, občas ulila a posadila míč přesně jak do vánoční krabice, občas taky uletěl jí nějaký ten míč a už byl někde na louce pryč. Léňa přijela, pak do práce pryč a pak se vrátila, jako by našla do party ztracený klíč. Tohle ji vždycky bavilo, to dávalo ji spokojenost v srdci i na duši, na hřišti vždycky ji to sluší. Paleček nezbedník už asi lepší nebude, ortézu na něj ať si dá, při hře se to stejně nepozná.

  
   Pehan stal se postrachem všech vos v okolí, tlouk je hlava nehlava, silná je to povaha. Všechny odřeniny, šrámy, bolesti všeho druhu, léčil náplastí, obvazem, v nemocnici by mohl  dělat bratříčka, nebo studeného sluhu. Petr s koštětem  na hřišti dělal chybějící čáry, rozehrával, blokem strašil, dvěma slovy libero stálý. Vlaďka šlapala si v botech s návleky pro posílení zad, všechno trénování muselo mít svůj řád, ráno si přivstala a už mazala na Žalý, nachodila kilometry, než ostatní z postele vstali. 

 
   Říkával už jeden pan Janda, že sportování musí bavit a být u toho taky sranda. Proto jsem to napsal v dobré víře, přeci se nebudeme schovávat někde v díře. Komu se to nelíbí, ať si přečte denní zprávy, možná ho ty mordy a politika více baví. Nikdy neurážím, protože vím, co obnáší to dřiny, když místo na trénink na rande pádí a všechno tajemné ji pálí a svádí, každá parta je osobností sbírka a tohle sepsal z vašeho pozorování a focení volejbalu Váš Jirka.

 
  
PS: zapomněl bych na Džejára voňavku, který si před sluníčkem hrál pořád  na schovku, s vodítkem zalez’ pod plotem, kde našel díru, to aby nedostal míčem a přežil v míru. Nebyly to Džejára, ale byl to pytel blech, ano - Ája zapamatovatelná jen na poslech - Petr, Petr, Jája, Věra, Lenka, Jirka s ničím nedělá si žádné starosti, je to postrach i v jednom pytel radosti. Tohle až doroste, trenéři se již těší do důchodu sportu a tak tatík Vašek vychutná si tuhle třešničku na dortu…

- Jirka -