TJ Jičín - oddíl volejbalu

Útok II

   Stála téměř nehnutě. Vektor její tíhové síly spolehlivě směřoval do opěrné báze, z očí jí sálalo bojovné odhodlání. Byla báječná. Zapojováním svalstva v programu vyvážené koaktivity ventrální a dorsální muskulatury bezpečně ovládala aktivní držení svého těla. Jemná posturální motorika axiálního systému v jejím pružném těle si jakoby koketně pohrávala s gravitací. To vše trvalo maximálně po dobu jednoho mávnutí motýlího křídla. Přesto jsem na okamžik byl ochoten uvěřit, že už tak zůstane navěky a stane se pomníkem dokonalé ženskosti. Ona však v precizní harmonii svých segmentových systémů spřádajících se v biokinematické řetězce pokračovala dál. Optimální postura jí umožňovala naprosto přesnou lokomoci, a tak lehce překonávajíc mechanickou impedanci posunula levou nohu mírně vpřed. Její vysoká štíhlá postava, kočičí lehkost a dychtivá dravost pohybu mě vzrušovaly. Byl jsem okouzlen.

   Zároveň s lokomoční složkou pohybového systému aktivizovala podsystém manipulační. Koordinovaně měníc napětí svalstva zapažila úderovou paži a zároveň s rotací trupu ji ohnula v lokti a mírně se zaklonila. Ano, byla nádherná. S vyzývavou samozřejmostí, prohnutá v zádech, boky vysunuté dopředu, se chystala zaútočit. Chtěl jsem ji, toužil jsem po ní, miloval jsem ji... Její motorický nervový systém jakoby na zlomek vteřiny zaváhal, ale vzápětí už rychlostí myšlenky rozeslal pokyny antagonním skupinám svalových efektorů, které zajišťují aktivní pohyb mezi artikulujícími skeletárními komponentami. „Krásná! Nádherná! Úžasná...!“ křičelo ve mně zjitřené já. Mé tělo se chvělo potlačovanou žádostí... Následoval mnohaletým tréninkem spolehlivě fixovaný pohybový řetězec ne nepodobný švihnutí bičem. Tělo se při tom rychle napřímilo a ona prudkým translačním pohybem své dlaně tvrdě a neomylně zasáhla cíl. A tím to skončilo. Takovou facku jsem ještě nikdy nedostal.
 
Praha 10.3.2009 Michal Němec
  

- převzato z webu Volejbalové akademie Zdeňka Haníka (www.hanikvolleyball.cz) -