Víkendové soustředění kadetek a juniorek - Hlušice 28.3.-30.3.
Před víkendovým soustředěním jsem si říkal, že nebudu nikoho moc chválit, protože když se má makat, tak se má makat. Po návratu jsem si přečetl několik zpráv ze sportovní rubriky a začalo se mi potvrzovat, že vrcholový sport není ani tak již pro našince, jako spíše do rubriky černé kroniky. Viz dnešní ligový fotbalový zápas v televizi. Je to pro silné nátury, které vydrží všechno a nechtějí nic moc sportu. Ale zpět …
V pátek odpoledne jsme odjížděli na víkendové soustředění a každý vzal přípravu podle svého. Někdo si vzal deset triček na převléknutí po námaze a někdo, vlastně všichni, měli své zavazadlo připravené na cestu napříč Afrikou, hlavně co se týče jídla. Na cestu do auta jsem chtěl ty méně hezké, bohužel to dopadlo jinak a do staré škodověnky se „nacpaly“ Míša, Nikča a Píďa.
Na místě nás čekalo známé prostředí a místa znalé se hned zabydlely. Za příštích 48 hodin nás čeká 6 tréninků. Tréninky juniorek měly poslední dobou stoupající úroveň, hlavně co se týče toho, chtít trénovat a pracovat na odstranění vlastních chyb. Právě zde byl na toto čas a měl jsem i možnost sledovat věci, které normálně přehlédnu. Umět zahrát na „žíněnku“, nahrávačka se musí umět rozhlédnout kolem, koho má kde a co mu může nahrát. Docela přesně se mi vybavilo, jak jsme před 20 lety nacvičovali do zhloupnutí postavení v obraně, která je důležitá podle postavení útočících hráček a rozehraného míče. Jak těžké je přijmout míč zadarmo a potrestat soupeře za tuto chybu. Tady jsem si vzpomněl na jednu koncovku setu z letošního ME mužů, kdy do stavu 23:23 to byl boj super akcí a stačily dva ušmrdlané míče, které nikdo nečekal a oni tam spadly, proti všem natrénovaným akcím tisíckrát bez problému. Spadly tam. Byl konec a mělo to být tak jednoduché…
Byl čas si udělat něco k večeři a zde se ukázaly jako velmi zkušené právě Míša, Píďa a Nikča. Věřily svým kuchařským dovednostem, ale jeden malý toustík přeci jaksi chtěly otestovat na mé maličkosti. Odolal jsem a pěkně jim poděkoval, je vidět, že mají již něco odtrénováno a takovéto soustředění je nemůže vyvést z klidu.
Jak se přiblížily poslední nedělní tréninky, bylo víc vidět, vlastně nevidět hráčky, protože odpočívaly před další naplánovanou námahou. Malinký odstaveček bych chtěl věnovat dvěma volejbalovým legendám - Janě Veselé (té odrostlejší) a Martině Vzorekové, které makaly jako juniorky, vůbec si na nic neztěžovaly, klidně i odcvičily nápravné cviky za pokažené podání, špatný příjem a podobně. Martina se pak věnovala i uvolňovacím cvičením po tréninku a pomohla tak ke gradujícímu naplnění plánovaných tréninků. Díky Vám kamarádky.
Soustředění se blížilo ke konci a je nutno říci, že podle mého soudu hodně dalo, nikomu se nic viditelně nestalo a drobné problémy se podařilo vyřešit. Volejbal je hra, která musí spojit nejen sílu, obratnost, ale i podržet jako parta a naučit se odhadnout svou sílu, poznat myšlení své spoluhráčky, protože je přeci krásné, když nahrávačka má radost, jak nahrála akci a smečařka zas naopak, jakou krásnou náhru dostala. A bum. Zbývá jen jediné, poděkovat všem, kteří se toho zúčastnili a dovedli soustředění ke zdárnému konci.
- jirka -
Fotografie najdete ve dvou adresářích na Rajčeti na následujícím odkazu: