TJ Jičín - oddíl volejbalu - Juniorky - Juniorky - Švestkový pohár

Juniorky - Švestkový pohár - Tachov

3. 9. 2007

Tachov (1.-2.9.) - Asi zatím nejdelší cestu, co se najetých kilometrů na turnaj v Čechách týče, jsme absolvovali v pátek na turnaj juniorek do Tachova. Nějakých 260 km (z větší části po dálnici) naštěstí docela utíkalo (pomineme-li ucpanou Prahu u Barrandovského mostu, kde jsme ztratili půl hoďky), takže je v pohodě zvládli hlavně trenéři za volanty aut, kteří se hoďku a půl před odjezdem vrátili po 14 dnech ze soustředění na Benecku...

Po příjezdu do Tachova jsme "hned" napodruhé trefili správnou odbočku ke škole, kde jsme měli spát a zároveň i hrát. Pravda, do školy se nakonec vcházelo zadním vchodem, takže jsme se museli nechat ještě "odnavigovat" od rychnováků na ten správný dvůr, který byl z úplně jiné strany, ale to už nijak dlouho netrvalo a holky se mohly "ubytovat" v tělocvičně na karimatkách. A aby ještě nabraly trochu sil, daly si na noc od trenérů přinést 3 pizzy z blízké pizzerie (23.00 hodin, vchod do školy zamčený, jak jim tu pochutinu předat... no jasně... okno, narozdíl od dveří, zámek nemá... Smiley ).

A už je tu ráno, poklidit tělocvičnu, aby se v ní dalo hrát a šup na snídani. Švédský stůl (původně tedy stůl na pingpong), výběr dobrý, i když kdo přišel déle, ten už si moc vybírat nemohl, žádné velké doplňování se nekonalo... No a pak už se začalo hrát. Juniorek se přihlásilo celkem 6 družstev a jelikož kadetek bylo ještě o 2 týmy méně, spojili pořadatelé obě kategorie dohromady. Celkem tedy 10 mančaftů, rozdělených do 2 skupin po pěti účastnících. Nás v sobotu postupně čekala tyto 4 družstva: SK Třebín, Loko Plzeň, Slavia VŠ Plzeň a VK Karlovy Vary.

Co se týče zápasů, tak jen ve zkratce, jelikož výsledky na tomto turnaji nebyly moc důležité. Chtěli jsme si hlavně udělat představu, jak jsme na tom v jednotlivých herních činnostech před začátkem soutěží, na čem je třeba ještě při trénincích zapracovat a také nakolik se nám začne dařit zrychlovat hru při útoku.

Takže první zápas nás čekalo prvoligové družstvo kadetek SK Třebín. Porážka 1:2 na úvod turnaje nebyla moc příjemná, i když soupeř to byl rozhodně k poražení. Ale hned v tomto zápase se ukázal náš největší problém - přihrávka... Je pravdou, že všechna družstva ve skupině měla skvělý servis, takže zpracovat ho nebylo lehké, obzvlášť, když strop tělocvičny byl tak nízko a spousta našich přihrávek či vybraných smečí by za normálních okolností byla krásně zvedlá, ale takhle to byl po zásahu stropu aut... Na druhou stranu, podmínky pro všechny byly stejné...

Druhý zápas s Loko Plzeň (extraliga kadetek - patrně doplněné juniorkami?) začal vcelku dobře, vedli jsme do poloviny prvního setu o 2-3 body, pak však nepochopitelný "úlet" rozhodčího, který podání soupeřek cca 1 metr do autu ukázal jako dobrý míč a rázem bylo po pohodě... Následně jsme dostali 2 čistá esa a ani další balon se nepodařilo získat v náš prospěch, takže jsme rázem o bod prohrávali. A ani time-out nepomohl zastavit rozjetého soupeře, takže nakonec prohra 0:2. S těžkým soupeřem nemrzí, spíše je třeba poučit se ze zmiňovaného momentu po chybě rozhodčího... Ztráta koncentrace, kterou si s těžkým soupeřem, kdy rozhoduje každá chyba, dovolit nemůžeme.

Utkání se Slávií VŠ Plzeň (extraliga juniorek) nám opět ukázalo, v čem je hlavní rozdíl mezi krajskou soutěží a extraligou. Pominu-li již zmiňovaný kvalitní servis (převážně plachta, vyjímečně skákaný, na který bylo málo místa), tak plzeňačky hrály vše mnohem, mnohem rychleji... A nešlo jen o rychlost útoků, kdy "normál" do kůlu prakticky nehrály a většina nahrávek (nahráváno většinou z výskoku) byla "přistřelená" (stejně tak na středu útočily pouze "za jedna"). Pro nás ale poučnější by měla být jejich hra v poli... Rychlé přesuny pod balon při přihrávce, stejně tak rychlé a hlavně včasné přesuny do nízkého postavení při obraně útoku soupeřek. To vše jim pak dávalo základ a dostatek času pro přesnou přihrávku na nahravačku, která tak mohla volit výše zmiňované nahrávky prvním sledem. Prohra tedy jasně 0:2, ale stálo to za to, co holky... Kdy si zase zahrajete s takovým soupeřem!

No a jelikož do posledního zápasu ve skupině zbývaly nějaké 2 hoďky volna a nálada nebyla úplně na těch nejvyšších stupíncích, nezbylo, než ji zkusit trošku osladit... takže rychle do pizzerky a dát si nějaký ten pohár či palačinku s ovocem nebo se zmrzlinou nebo úplně se vším... Snad přišly k chuti!

No a byl tu závěrečný zápas sobotního dne. VK Karlovy Vary (1. liga kadetek) - opět soupeř, se kterým se dalo pěkně zahrát. Opět jsme zápas dotáhli do třetího setu a ani podruhé se jej nepodařilo získat. A znovu to bylo o tom, kdo udělá více vlastních, nevynucených chyb. Bohužel se to podařilo nám, takže po prohře 1:2 jsme ve skupině obsadili poslední, páté místo.

Večer už jen pak dojet na večeři, vybrat a objednat ta správná trička (a bylo z čeho vybírat), dojít zpět do tělocvičny a připravit si nocleh (tentokrát žádné karimatky, ale duchny na skok do výšky, ať se nám leží měkčeji...).

Ráno opět snídaně, ale kdo nevstal včas, ten už si moc nevybral a pak už jen čekání na poslední zápas o umístění na 9.-10. místě s posledním družstvem druhé skupiny, kterým byly kadetky Kobylis (pražský přebor). V tomto utkání si holky přece jen trošku "spravily chuť", když soupeřkám nedaly moc šancí na úspěch a s přehledem (až na malinké zaváhání v koncovce 1. setu) dokázaly zvítězit 2:0.

Ve finále turnaje se nakonec utkaly oba plzeňské celky z naší skupiny, takže lze jen konstatovat, že druhá skupina byla výrazně lehčí, než ta, ve které jsme hrály my. Ale vzhledem k tomu, že turnaj byl brán jako příprava a prověrka před sezonou, je určitě lepší, že jsme se utkali se soupeři kvalitnějšími, kteří dokázali odhalit spoustu našich slabin. Na druhou stranu je nutno říci, že po proběhlém soustředění bylo vidět mnohá zlepšení v jednotlivých činnostech a že pravidelné tréninky a zápasy KP žen nás opět posunou ve volejbalovém umění o kousek dále.

A v čem tedy byly ty největší rozdíly mezi námi a ostatními družstvy?

1) Servis - Výrazně to bylo znát v sobotu, kdy jsme s podáním měli problémy a většina servisů byla z naší strany hodně lehkých. Jedinou dobře servírující hráčkou byla Péťa, která získala hodně přímých bodů. U ostatních chyběla jistota, takže volily jednodušší podání na jistotu, které však nedokázalo dostat soupeřky pod tlak. Je pravda, že na soustředění jsme podání moc času nevěnovali, ale většina z holek dokáže kvalitně servírovat, takže je jen otázkou času, kdy se zase "rozpodávají", takže tady větší problém nevidím.

2) Přihrávka - To byl náš "kámen úrazu"... Bez zlepšení prvního balonu, kdy bude nahrávačka dostávat přihrávku "za jedna", prostě nejde s těžkými soupeři vyhrávat. Pokud budeme míč "honit" někde po tělocvičně a přehrávat ho zadarmo bagrem či prsty, nemáme šanci uspět. Celé to souvisí s naším pozdním pohybem pod balon, pomalým přesunem a vysokým těžištěm. Je to dáno hlavně fyzickými parametry, kdy v nohách (hlavně ve stehnech) není dostatek síly dostat se nízko pod balon a dokázat se proti němu poté ještě zvednout, případně ho naopak utlumit při prudké smeči (myslím, že kdyby se počítaly zásahy stropu, tak jsme suverénně vyhráli...). A samozřejmě, přesun do správného postavení je dalším důležitým parametrem pro zpracování útoku soupeřek. Závěr: největší naše slabina = přihrávka => budeme se jí na trénincích věnovat nejintenzivněji (od posílení stehenního svalstva až po techniku přesunu a zpracování balonu).

3) Blok - I tady byly vidět nedostatky, i když na druhou stranu nebudeme řešit, když nám to některé smečařky soupeřek pokládaly na zem z výšky nad našimi bloky... :-) Přesto byly situace, kdy jsme nestíhali sestavit dvojblok proti vysokým náhrám do kůlů a to je chvíle, kdy by se to podařit mělo. A to nemluvím o přesahu nad sítí, tam byly vidět značné rezervy. Stejně tak i blokování míčů, které padají z výšky někam nad pásku a měli bychom je zamáčknout soupeřkám na zem. To je otázka "timingu", který se dá získat jen tréninkem a hraním...

4) Útok - Rozdíl v sobotu, kdy hlavně oba plzeňské týmy dokázaly sestavit vysoký a kompaktní dvojblok, přes který se z vysoké náhry do kůlu, či metrem středem jen težko procházelo a proti tomu v neděli, kdy hráčky Kobylis byly mnohem menší a neměli jsme problém útočit nad nimi. Budu se opakovat, když upozorním na to, že většina družstev hrála do hlavního kůlu rychlejší náhru (nahravačky Španielky Praha (vítězky druhé skupiny) měly dokonce výslovný zákaz hrát do kůlu jinou nahrávku než "střelbu" a to ať nahrávaly odkudkoli v útočné zóně...). Ale to nám samozřejmě souvisí s přihrávkou, bez které to prostě zrychlit nejde... Ale jasně jsme viděli, že pokud nezrychlíme, nemáme moc šancí položit balon.

5) Rychlost - A to hlavně v pohybu na nohách. Další velký rozdíl mezi námi a ligovými družstvy. Stále jsme někde o chvilku později nebo o půl metru dál či vedle. To souvisí i se sledováním situace na straně soupeřek, abychom mohli případně reagovat i o chvilku dříve, než dojde k akci (útoku, ulívce...). Takže je třeba více důslednosti v docházení do svého postavení v obraně, je třeba lépe "číst" hru a reagovat na ní. Stejně tak odstupování při přípravě smečařek na útok, i tady jsou velké rezervy, kdy začínáme odstupovat pozdě a následně nestíháme...

Tak doufám, že to teď nevypadá, že to byl turnaj, na kterém bylo všechno špatně... Smiley To v žádném případě! Podívejte se, s kým se tu porovnáváme. Naše 2 tréninky týdně nemohou soupeřit s 5-7 treninky , které mají některé z ostatních družstev... My, trenéři, jsme byli samozřejmě se spoustou věcí spokojeni, ale jsme tu od toho, abychom viděli hlavně chyby, které je třeba napravit, tak snad to nebudete brát jako velkou kritiku (ostatně ta v tom případě padá i na naši hlavu... Smiley ).