Juniorky - turnaj Pardubice
23. ročník memoriálu M. Čípy v Pardubicích
Za krásného počasí se uskutečnil v sobotu 30.8.2008 v Pardubicích volejbalový turnaj juniorek za účasti šesti družstev 1. ligy juniorek, doplněné o dvě družstva KCM Pardubického kraje. Turnaje se zúčastnila Slavia HK, TJ Šumperk, PSK Znojmo Přímětice, Sokol Pardubice A + B, TJ Jičín a KCM Pardubice A + B (krajský výběr žákyň ročníku 1994 a mladší). Turnaj byl vlastně prvním poznáním síly některých účastnic 1. ligy juniorek a zároveň možností si zahrát s družstvy této kategorie.
V základní skupině juniorky TJ Jičín porazily 2:0 KCM Pardubice A 2:0 a stejně tak i Sokol Pardubice B 2:0. O vítězství ve skupině se utkaly s družstvem Šumperku a v koncovce tie-breaku podlehly 13:15. Výsledek tohoto utkání se započítával již do finálové skupiny, kde dalším soupeřem bylo družstvo ze Znojma, které procházelo turnajem bez zaváhání a vyhrálo nad TJ Jičín 2:0.
V posledním utkání pak šlo vlastně o umístění na třetím místě. Prohra se Slávií HK by znamenala získat bramborové umístění na 4. místě. V prvním setu se Slávia opírala o přesné bloky a tvrdý útok ze všech pozic a zvítězila 25:22. První část druhého setu se hrála stejně, ale pak se karta začala otáčet a skvělým podáním Dandy a Danči plus několika skvělými údery v útoku i chytrou hrou bylo za chvilku vyrovnáno na sety na 1:1. Otázkou bylo, kdo bude mít více zbytků sil a nepodlehne vlastní náladě. Pár utkání jsem ve svém volejbalovém životě viděl, ale tohle ne. Otáčet za stavu 8:0 v tie- breaku, to jsem opravdu neviděl. Skvělé podání pokračovalo dále a soupeřky se položily k nohám jičínských hráček. Vítězství 15:4 tedy znamenalo 3. místo v turnaji.
Jak se dařilo jednotlivým hráčkám TJ a jaký byl vlastně poznatek z tohoto turnaje.
Začněme tím druhým: dívčí volejbal je vždycky o emocích, působení chování na soupeřky a povzbuzování se ve vlastním družstvu. Přesně toto předvedlo družstvo Znojma se vším všudy. Pak teprve můžeme říci, že bylo volejbalově vyzrálejší, v průměru starší s výškovou převahou. Byl to jasný a zasloužený vítěz. Ostatní družstva finálové skupiny již byla vyrovnaná a celkově lze říci, že hrála dobrý volejbal.
A jednotlivé hráčky:
Verča Nenča Novotná měla toho „plné brejle“, odehrát 12 setů představuje pěkný výdej energie a stále to chce zkoušet souhru s universálem a překvapením na smeči pro soupeřky. Ne všechno se povede a na palubovce to bude ještě všechno rychlejší. Její jednoruční „semafóry“ přinášejí bodnutí do trenérových zad!
Lucka Luci Dytrychová si na místě univerzála zahrála dost a dost. Co stačí někdy na soupeřky, tady to již nestačilo a její chytré míče bude nutno ještě více naučit poslouchat, aby padaly tam, kam mají. Překvapila přehledem v postavení spoluhráček a dokázala je poslat tam, kde mají při příjmu stát.
Danda Zelfelová se stala asi největším překvapením. Po rozpačitém začátku do ní vstoupil volejbalový duch a hrála velice dobře. Skoro 100% podání, které letělo jakoby nic a pak náhle spadlo k nohám soupeřek. V pozici zadního středáka se dokázala dostat pod míč a najít si tu správnou pozici k vybrání míče. Na smeči pak je vidět, jak na ní „zapracovalo“ soustředění v tom dobrém slova smyslu.
Míša Nosková, tak tady bude ještě dost práce, aby se dostala do toho správného volejbalového varu. Má na to!!!! Naučit trochu zrychlit nohy, porovnat ruku - má v hlavě srovnáno, kam to má letět, tak jen k tomu tu ruku přimět…
Léňa Helikarová. Po dlouhodobém tréninkovém výpadku se pomalu dostává do potřebného tempa. Její tvrdošíjné ulejvky přinášejí soupeřkám zmatek v systému hry a trenérům píchnutí u srdce.
Dana Danča Schejbalová. Její podání dělá soupeřkám uragán kolem hlavy a když má den, tak se body z podání dají psát hráběmi. Při své výšce se v poli nebojí a chce to stále ještě porovnat nohy do nahrávky. Pak již na smeči není co dodávat. Při své výšce si musí soupeřky na bloku vychutnávat jako turecký med na pouti.
Kaminka Zákoutská. V posledních utkáních ji každý viděl uprášenou od antuky jako ….. , což svědčí o její bojovnosti ve vzduchu i na zemi. Někdy chce až moc a nahrávačka ji utaví na útoku. Souhra na smeči musí být jasná, aby byla překvapením pro soupeřky. Poslední dobou trochu zapomíná na elegantní ulejvky, které dokáže poslat prsty skoro silou úderu.
Nikola Niki Hrnčalíková. Jde za ránou, i kdyby měla u sousedů vytlouct okna. Tím je řečeno hodně a musí si to srovnat v ruce i hlavě. To samé platí na podání, hlavně v koncovkách, kde to chce dvakrát se soustředit a pak teprve bum.
Terka Vzoreková. Nesmí se bát využít svoji dlouhou diagonálu na smeči nebo ulejvku po lajně. Sílu v prstech na to má. Její „lehce“ tvrdě naražené podání musí být pro soupeřky postrachem.
Píďa Píďová Rybářová. Se vstupem do této soutěže poznává, že smeče soupeřek začínají nějak více štípat na rukách. Dělala si na hřišti pořádek a dokázala spoluhráčky usměrnit do správné pozice. Sama si již dokáže vytáhnout ven hráčku, která má v tu chvilku problémy a jde za ní na hřiště.
Pořadí finálové skupiny:
1/ PSK Znojmo Přímětice
2/ TJ Šumperk
3/ TJ Jičín
4/ Slávia Hradec Králové
-jirka-