TJ Jičín - oddíl volejbalu

Následující text vychází z knihy Volejbal 1 (Haník, Lehnert 2004) a je doplněn aktuálními fotografiemi z výběru do předkadetského výběru ČR (ročník 91). Tyto řádky jsou zároveň upoutávkou na knihu "Učební texty pro trenéry".

Prsty (odbití obouruč vrchem): Základní technika

Výchozí postoj – moment před posledním odbitím soupeře: nohy jsou mírně pokrčeny, trup lehce předkloněn, jedna noha může být mírně vpředu, váha je na přední části chodidel. Paže - jsou volně podél těla.

Přesun do střehového postoje: pohyb do střehového postoje bývá u odbití vrchem minimální, protože doba letu míče je poměrně dlouhá, což dovoluje dosti přesně odhadnout místo kontaktu s míčem, a tak vlastně výchozí postoj (před odbitím soupeře) přechází často plynule ve střehový postoj.

Střehový postoj: postoj – je klidný, ale zároveň aktivní postoj potřebný pro jisté odbití. Je charakterizován rozkročenýma a pokrčenýma nohama, jedna může být vysunutá mírně vpřed, váhou na přední části chodidel. Po přesunu zaujímáme postoj zastavovacím dvojkrokem, který je jeho neoddělitelnou součástí. Trup je vzpřímený, někdy nepatrně předkloněn. Hlava je zvednutá tak, aby mohly oči neustále sledovat míč. Paže jsou pokrčené ve výši pasu, lokty mírně od těla, dlaně otočené dovnitř nebo nahoru (hráč je periferně vidí).

Přesun ze střehového postoje k místu odbití: přesun k míči je rychlý, druh pohybu je dán vzdáleností a směrem. Při pohybu vpřed a stranou na delší vzdálenost se pohyb děje během. Při pohybu stranou na krátkou vzdálenost úkroky, kde první krok je proveden směrovou nohou a končí postojem nebo polohou, v nichž bude hráč odbíjet. Po přesunu během (do jakéhokoliv směru)  se dokončí pohyb zastavovacím dvojkrokem (viz dále). Při krátkém pohybu stranou se  zastaví posledním úkrokem směrové nohy.

Zastavovací dvojkrok: zastavení se děje posledními dvěma kroky, přičemž první má hlavně brzdící význam a druhý úlohu dobrždění pohybu a úpravy postoje.  Těmito dvěma kroky se tělo dostává do stabilní a klidné polohy, pokud možno čelně na směr odbití a teprve potom hráč odbíjí. Chodidla jsou vzdálena od sebe na šíři boku, což zajišťuje stabilní postoj (foto 1). Dva poslední kroky mohou začínat jak levou, tak pravou nohou.

Činnost nohou a trupu v momentu odbití: z klidové polohy se trup zvedá natahováním nohou proti míči: nohy se napínají v kolenou, kotníky pracují aktivně – do výponu. Energie se z nohou přenáší na boky. V momentu, kdy dochází k výponu, jsou nohy v kolenou již napnuty (foto 2a). Někdy dojde v doznívání pohybu až k nadskočení (foto 2b). Další součástí kombinovaného pohybu je nepatrné napřimování trupu. V momentu před kontaktem se tělo chová jako pružina, která se rozpíná ve směru proti míči, kde pohyb vychází z nohou přes boky. Trup je v momentu odbití ve vzpřímené poloze.

Činnost paží a rukou v momentu před kontaktem s míčem: činnost paží je samozřejmě synchronizovaná s pohybem trupu a začíná v okamžiku, kdy se tělo zvedá natahováním nohou. Těsně před kontaktem s míčem se paže přikrčí, lokty jsou nad úrovní ramen a ruce blízko obličeje. Míč se ocitá nad čelem, vzdálenost rukou od čela je relativně malá (foto 3). Pohyb před odbitím je prováděn napínáním pokrčených paží a místo odbití by se mělo nacházet nad čelem (pokud roztáhne hráč ruce, míč padá na čelo).

Činnost rukou těsně před kontaktem s míčem („košíček“): před odbitím jsou ruce v zápěstí zvráceny zpět. Tvar mezi palci a ukazováky by se dal nejlépe přirovnat k trojúhelníku (lichoběžníku). Dlaně společně s prsty tvoří tvar, který se podobá košíčku (foto 4a, 4b, 4c). Proto se i my budeme držet tradičně užívaného výrazu košíček.

Činnost rukou v momentu kontaktu s míčem: přilétající míč přitiskne lehce prsty a ruce zpět a míč bude ztlumen (foto 5). Ruce a prsty tak konají tzv. „relativně zpětný“ pohyb, tedy pohyb, kdy se celé paže pohybují vzhůru, zatímco prsty jsou stlačeny dočasně do jakéhosi protipohybu. Kontakt s míčem se děje posledními články všech prstů, u některých prstů (ukazovák) větší plochou. Dlaně se míče nedotýkají.  Zde jsme vytvořili název „hrací kloub“. Je to základní článek ukazováku, který se nachází na přechodu do dlaně. To je jediné místo, které si při dotyku míče (společně s prsty) vynutí správný kontakt s míčem a garantuje správnou techniku odbití. Jinými slovy: jestliže se dotkneme míče „hracím kloubem“ a prsty současně, je vyloučena obvyklá začátečnická chyba: „napichování míče“. Pohyb paží po odbití pokračuje až do jejich úplného propnutí (foto 6).