TJ Jičín - oddíl volejbalu

Základní technika nahrávky

  
Pohyb nahrávače z výchozího postavení do střehového postoje: jedná se o přesun nahrávače z výchozího postavení (postoje či polohy) do místa předpokládaného odbití (zpravidla mezi zóny II a III). V souladu s vývojem situace při přihrávce nebo vybírání míče může nahrávač korigovat svůj pohyb přímo směrem k místu odbití nepřesně přihraných míčů. Délka, rychlost a plynulost přesunu je dána charakterem předcházející činnosti a zónou, z níž začíná svůj pohyb. Místo střehového postoje je totožné s předpokládaným cílem přihrávky. V některých případech je výchozí postavení totožné s místem zaujetí střehu.

Střehový postoj a pohyb do místa odbití

Nahrávač je ve střehovém postoji obrácen čelně do vlastního pole, osa ramen je šikmo k síti a pravá noha je mírně vpředu. Čas mezi přihrávkou a nahrávkou je 1,5 s i více, nahrávač musí v této době vyřešit pohyb do místa odbití a zároveň stále vnímat pohyb vlastních hráčů i změny na straně soupeře.

Místo střehového postoje je totožné s místem odbití: přihraný míč směřuje do místa, kde nahrávač zaujal střehový postoj nebo těsně vedle něj. V tomto případě řeší nahrávač situaci bez lokomoce (přesunu) nebo jen úpravou postoje. Pohyb ze střehového postoje do místa odbití: je-li cíl přihrávky mimo místa, kde hráč zaujal střehový postoj, musí nahrávač řešit situaci dalším přesunem. Vyjmenujme některé situace:

• Míč padá 1 – 1,5 m před nahrávače směrem do zóny IV: hráč provede krok a přísun druhé nohy a nahrává buď z postoje nebo ve výskoku.
• Míč padá k síti do zóny IV: hráč má několik možností v souladu s časem, který mu vymezuje herní situace:
  • Doběhne míč, zabrzdí svůj pohyb zastavovacím dvojkrokem a nahraje.
  • Vzhledem k nedostatku času proběhne místem odbití a nahraje v běhu nebo ve výskoku, většinou odrazem jednonož.
• Míč letí nečekaně rychle k síti (nahrávač po vběhnutí nemá čas se odrazit oběma nohama): nahrávač provede rychlý překrok levou nohou k síti, odraz je vždy z levé nohy, ve výskoku rotuje doleva.
• Míč padá dále od sítě v oblasti třímetrové čáry (nahrávač nemá čas míč obejít): nahrávač dobíhá k míči a rotuje (pivotuje) kolem pravé nohy. Situace vypadá následovně.
  1. Poslední krok je vždy na pravou nohu.
  2. Místo dotyku pravé nohy nahrávače se zemí se stává „pevným bodem“.
  3. Kolem tohoto pevného bodu dochází k rotaci celého trupu doprava.
  4. Po zahájení rotace dochází k přípravě paží na odbití a následně k prvnímu kontaktu rukou nahrávače s míčem.
  5. Po celou dobu rotace zůstávají ramena ve stejné výšce a rovině, postupně probíhá plný kontakt rukou s míčem.
  6. Rotace trupu stejně jako plný kontakt rukou s míčem pokračuje, v jeho průběhu dochází k samotnému provedení odbití.
  7. Tělo dokončuje rotaci s osou ramen kolmou na směr nahrávky do zóny IV, levá noha se přesunuje a připravuje na stabilizování celého pohybu trupu.
  8. Dosažení kolmice osy roviny ramen na směr do zóny IV je bodem, kdy již míč opouští ruce nahrávače – stejné pro všechny druhy nahrávek!!!
  9. Zároveň dochází k zaražení rotace fixováním levé nohy ve stabilizované pozici pro nahrávku.
  10. Po nahrávce se hráč zapojuje do vykrývání.
• Míč padá za záda nahrávače k pravé postranní čáře do zóny II: nahrávač provede úkrok levou nohou – překrok pravou – otočení těla s osou ramen kolmou na směr nahrávky do zóny IV dokončí pohyb dokrokem levé nohy současně s výskokem (bez výskoku při nedostatku času); nahrávač může samozřejmě v této situaci nahrát jednoduše do zóny II nebo I, resp.VI.

• Míč padá na pravou postranní čáru v zóně II: nahrávač běží otočen levým bokem k síti – obíhá míč (jak daleko to jde) ve směru hodinových ručiček – snižuje levé rameno – dostává se jím za míč – nahrává – po nahrávce jeho tělo pokračuje v pohybu a vzdaluje se od míče. V krajním případě se tato situace musí řešit nahrávkou spodem nebo proběhnutím místa odbití s nahrávkou nad sebe útočníkovi ze zóny II nebo I.

   

Nahrávka v postoji: základní postoj, speciální postoje a polohy

Nahrávač se dostal do místa odbití a i zde nastávají různé situace:

Základní postoj (poloha) v momentu odbití: ideální postavení je kolmo na směr nahrávky, v praxi je však obvyklá situace, že nahrávač stojí těsně před akcí šikmo k síti (velmi přitom záleží na tom, odkud přilétá přihrávka: je-li to např. ze zóny I nebo II, ocitá se nahrávač až zády k síti). V tomto postoji je zpravidla pravá noha vpředu. Při přihrávkách s vysokou horizontální složkou rychlosti se doporučuje, aby byla osa ramen nahrávače šikmo k síti. Při vysokých přihrávkách (vertikální složka rychlosti) zaujímá postavení kolmo na směr nahrávky. Nezřídka se stává, že je nahrávač nucen nahrávat mírně přes své pravé rameno, a proto musí tento druh nahrávky patřit k jeho výbavě.

Speciální postoje a polohy:

• Dřep a podřep se používá při nízko letící přihrávce. Někdy je čas z nízkého dřepu zapojit nohy jejich propínáním a rotací trupu, jindy však zbývá čas pouze na činnost paží a rukou (podporovanou mírnou rotací trupu).
• Dřep únožný: častá situace v činnosti nahrávače, kdy nahrávač při horší přihrávce nestačí provést dostatečně dlouhý úkrok, ale stačí se dostat tělem pod míč. Podstatné je, aby přes veškerou labilitu polohy zůstal trup vzpřímen a poskytoval stabilní oporu pro nahrávku.
• Poklek na koleno: zde je situace velmi podobná nahrávce v nízké poloze, např. dřepu (používá se zřídka).
• Nahrávka v pádu se vyskytuje zřídka, zpravidla v pádu stranou nebo v pádu vzad. Zcela ojediněle je možno vidět nahrávku v pádu vpřed.

• Nahrávka v běhu: tato situace nastává, když se nahrávač dostává k míči na poslední chvíli, již nemá čas zastavit se v místě odbití, nemá ani možnost provést výskok jednonož a nahrávat s rotací ve výskoku (což zrychluje akci – popsáno jinde). Musí tedy nahrávat v průběhu pohybu, který přirozeně po odbití pokračuje. Týká se to jak pohybu vpřed, tak pohybu vzad nebo stranou.

     

Nahrávka v postoji: činnost nohou a trupu

Činnost nohou a trupu jsme popsali v kapitole o odbití obouruč vrchem. Pohyb při nahrávce je obdobný. V porovnání s odbitím obouruč vrchem ve volejbalu začátečníků je úloha nohou poněkud potlačena, protože hráči již nabyli dostatek síly k výraznějšímu zapojení paží a hlavně rukou. Intenzita zapojení nohou a trupu do odbití je dána délkou a výškou nahrávky. Vysoká nahrávka na delší vzdálenost: z klidové polohy se tělo zvedá natahováním nohou. Součástí kombinovaného pohybu je mírné napřimování trupu. Hnací síla je v zadní noze (nebo na obou, když jsou v momentu odbití vedle sebe). Síla se z nohou přenáší na boky. V momentu před kontaktem s míčem se tělo chová jako pružina, která se rozpíná ve směru proti míči, kde pohyb vychází z nohou přes boky. Nohy se v kolenou napínají, v momentu, kdy dochází k výponu, jsou nohy v kolenou již napnuty. Trup je ve vzpřímené poloze. Někdy dojde v doznívání pohybu až k nadskočení (viz dále). Nahrávka do zóny IV: trup je v různé poloze, podle toho odkud přilétá míč. V některých případech nahrávač srovná svoji polohu či postoj tak, aby byla kolmá na směr odbití (především při nahrávkách z pole). Pokud nahrávač nesrovná svou polohu těla již před odbitím (kolmou na směr nahrávky), dochází během odbití k rotaci trupu doprava. Tato situace je u nahrávačů zcela běžná, při odbití ostatních hráčů požadujeme postavení osy ramen kolmé na směr nahrávky. Nahrávka za hlavu: při nahrávkách do kombinací je hlava ve stejné poloze, při dlouhých nahrávkách za hlavu přes celou síť nebo z pole dochází k záklonu hlavy a trupu.

Nahrávka v postoji: činnost paží a rukou

Činnost paží v momentu před kontaktem s míčem: práce paží je samozřejmě synchronizovaná s pohybem trupu a začíná v okamžiku, kdy se tělo zvedá natahováním nohou. Nahrávači rozdělují pohyb paží na dva takty, v prvním zvednou ruce nad hlavu do polohy, kdy jsou paže mírně pokrčené nebo téměř napnuté a druhým taktem provedou nahrávku předloktím a zápěstím. Těsně před kontaktem s míčem jsou paže a lokty nad úrovní ramen a ruce nad obličejem. Míč je nad čelem. Bezprostředně před dotykem míče se paže v loktech nepatrně přikrčí a následně propínají. Paže některých nahrávačů jsou při odbití téměř napnuty. Odbití je prováděno nad čelem (pokud roztáhne hráč ruce, míč padá na čelo). Intenzita pohybu v loktech je dána vzdáleností a výškou nahrávky. V některých případech, zpravidla v časové tísni, nahrávač zvedá paže plynule jako jeden nepřerušovaný pohyb.

Činnost rukou v momentu kontaktu s míčem: přilétající míč přitiskne lehce prsty a ruce zpět a míč bude ztlumen. Ruce a prsty tak konají tzv. „relativně zpětný“ pohyb, tedy pohyb, kdy se celé paže pohybují vzhůru, zatímco prsty jsou dočasně stlačeny do jakéhosi protipohybu. Bezprostředně před nahrávkou: tvar mezi palci a ukazováky by se dal nejlépe přiblížit k lichoběžníku (pro srozumitelnost někdy říkáme trojúhelníku). Dotek míče: kontakt s míčem je posledními články všech prstů, u některých prstů (ukazovák) větší plochou. Úloha „hracího kloubu“ (viz OOV). Dlaně se míče nedotýkají.

Další důležité aspekty nahrávačského odbití: důležitý je dotek míče palci (jinak je ovládání ztíženo a nahrávka za hlavu nemožná). Míč by neměl mít po odbití žádnou rotaci, u nahrávačů, kteří nahrávají se zvýrazněnou činností palců, je vidět náznak letu se spodní rotací. Takto letící nahrávka má menší horizontální složku rychlosti a při vystřelené nahrávce se smečařům lépe časuje úder. Základem je, aby se zápěstí při kontaktu s míčem nesklápělo a kontakt s míčem byl relativně krátký. V některých situacích, speciálně u některých nahrávačů je možno sledovat následující situace:

• Plynulý pohyb zápěstí zdola dopředu (palcovou stranou), jakoby pod míč.
• Sklopení zápěstí vpřed, zvláště v situacích, kdy je míč při odbití za hlavou.

Delší kontakt prstů s míčem a činnost palců ovlivní let míče bez rotace. Čím rozsáhlejší je kontakt prstů s míčem, tím lepší je jeho ovládání a tím přesnější je odbití.

Utajení a časování nahrávky

Dobrý nahrávač musí umět nahrávku časovat a utajit její směr. Při časování rozeznáváme:

Zpomalení

• Ohnout zápěstí více zpět
• Ohnout paže více v loktech
• Ohnout nohy v kolenou a nahrát v nižším střehu
• Použít jakoukoliv kombinaci výše uvedených možností

Zrychlení

• Výskokem a nahrávkou ze zcela natažených paží
• Rychlejším impulsem - pohybem zápěstí

Pro utajení je žádoucí: minimální prohnutí trupu při nahrávkách v kombinacích, které by signalizovalo nahrávku za hlavu. Někteří nahrávačští mistři však dokáží míč před sebou nahrát i za hlavu pouze činností předloktí a rukou: polohou těla signalizují nahrávku před sebe a především skvělou prací palců nahrají i v této poloze za hlavu. Nahrávač musí mít vždy takovou polohu těla, aby měl možnost výběru řešení, tzn. svislou polohu trupu s míčem nad hlavou. Pro utajení nahrávky je nutný krátký kontakt s míčem, dlouhé pohyby prozrazují záměr. Výjimkou je situace, kdy nahrávač záměrně „podrží“ míč, aby zdržel rozhodnutí o konečném směru letu nahrávky.

Pohyb a poloha nahrávače při nahrávce ve výskoku

Nahrávač by měl nahrávat ve výskoku. Jsou pro to tři důvody:

• Výška kontaktu s míčem
• Zrychlení akce
• Vyloučení činnosti nohou a trupu (stabilizace trupu ve výskoku), což zlepšuje přesnost utajení.

Při nahrávce ve výskoku rozlišujeme dva způsoby odrazu. Odraz obounož: v okamžiku nahrávky je tělo pod míčem. Nahrávač odbíjí míč ve vrcholu výskoku, ne když padá, protože tak částečně ztrácí kontrolu nad míčem. Odraz jednonož: z pravé nebo z levé nohy. Poloha je méně stabilní. Používá se jen v exponovaných situacích, když to jinak nejde. Obdobná situace je popsaná v bodu D 1.2, lze ji aplikovat i na nahrávku ve výskoku s rotací těla k cíli nahrávky. Hráč se po pohybu od sítě odrazí z pravé nohy, místo dotyku pravé nohy se stává nejen „pevným bodem“, ale i místem odrazu k výskoku. Pohyb paží vzhůru i rotace trupu jsou prováděny v průběhu letové fáze. Nahrávač dopadá po odbití míče na jednu nebo obě nohy. Kvalitní nahrávači jsou schopni z postoje šikmo k síti ve výskoku rotovat tělem směrem k zóně IV a nahrát podél sítě (do zóny II nebo IV).

Technické rozdíly u polovysokých a vystřelených nahrávek před sebe a za hlavu ve výskoku

Polovysoká a vystřelená nahrávka do zóny IV (před sebe): polovysoká a vystřelená nahrávka nemají z hlediska techniky odbití nahrávače žádné podstatné zvláštnosti, resp. technika je popsaná obecně v pasáži „nahrávka ve výskoku“. Protože se jedná o rychlou nahrávku, je žádoucí, aby byla nahrávána ve výskoku. Podstatným momentem je činnost předloktí a zápěstí. Při provedení vystřelené nahrávky je obzvláště třeba zdůraznit, aby byla prováděna především pohybem zápěstí a minimálně podporována pohybem v loktech. To umožňuje stabilizovat let nahrávky, což zase usnadňuje útočníkovi kontrolu nad míčem v momentu úderu. Navíc může nahrávač do poslední chvíle zdržet časování nahrávky. Dalším podstatným prvkem je činnost palců. Ty se musí dostat pod míč, jednak proto, aby zabránily vrchní rotaci a jednak proto, aby se nahrávka v poloze rukou na míči technicky nelišila od nahrávky ve výskoku za hlavu.

Vystřelená nahrávka do zóny II (za hlavu): kvalita nahrávky za hlavu ve výskoku, především vystřelená, rozlišuje v moderním volejbalu nahrávače a NAHRÁVAČE. Po nahrávači se vyžaduje stejně rychlá nahrávka do zóny II jako do zóny IV. Základní technické požadavky:

• Velmi rychlá nahrávka za hlavu s utajením záměru vyžaduje zvýrazněnou činnost palců.
• Trup, resp. celé tělo zaujímají svislou polohu pod míčem, což je optimální poloha pro nahrávání na obě strany. Když dokáže nahrávač odbít míč před tělem a přesto jej nahrát za hlavu jenom činností paží, zápěstí a především palců, utají směr nahrávky daleko lépe.
• Hlava se při nahrávce za hlavu v kombinaci nezaklání (prozrazuje to záměr). Nahrává – li však nahrávač na dlouhou vzdálenost, jsou prohnutí zad a záklon hlavy nevyhnutné.

V Praze, 4. 5. 2007
Zdeněk Haník (spolupráce Míla Ejem)

- článek převzat z webu www.hanikvolleyball.cz/ -