Jdi na obsah Jdi na menu
 


Malé předvíkendové básnické odlehčení...

2. 10. 2008

 

  Jak příprava na ligové utkání má vypadat … 
(jemné připomenutí pro hráčky a realizační tým)
   
   
Ráno trenérka si trošku přivstane,
postele zůstanou do večera rozestlané,
do bedýnky konvici, hrnky - stačí tupláky,
na převlíknutí jedny náhradní tepláky,
co si včera připravila, zase někde leží,
třikrát kolem bytu marně běží.
Ještě provázek, náplast, náhradní tužky,
zápis, nůž, pro jistotu ještě nůžky.
  
Trenér to do haly nyní má jen kousek,
už se z něj stává po letech městský floutek,
co má vzít a zařídit, třikrát běda, běda, běda,
v které krabici je to po stěhování, těžko se to hledá,
tejpovačka, alespoň pár metrů navíc nutno vzíti,
co neudělal, mu jak žárovka v hlavě svítí,
foťák, kamera, kabely, k tomu správné kazety a brýle,
tak a nyní může nastat ta očekávaná chvíle.
   
Hráčkám doma na stolečku budík řve,
tak jako každý den dostane své facky dvě,
lehneš potvoro, dneska přeci je sobota,
natož nějaká volejbalová robota,
„ha, ono už to je tady, dneska je ten den,
kdy přeci liga bude, není to ještě sen?“

  
Tu něco bolí, tam něco pod žebry píchá,
duše se neprobudila a už vzdychá,
kde jsou ty volejbalové věci, kdepak leží,
po ránu si dívka vzpomene jen stěží,
ponožky, nákolenky, trenky, tričko,
namalovat si člověka na unavené líčko,
papírové kapesníky, ty jsou třeba,
po rýmě jsou tváře odstínu bledá,
dobrou náladu, svačinu a pití,
na digitálu již čas podezřele svítí.
  
Tak a nyní mám splnit trenérů plány,
po cestě je hnusně a snad již krákají vrány,
úsměv zůstal v posteli a gumičky do vlasů v šupliku,
„Tak dívky klídek a žádnou paniku………!“

  

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář