Jdi na obsah Jdi na menu
 


Bolesti zad

17. 11. 2007

 

Protože má v poslední době spousta z Vás nějaké problémy se zády, tak jsem se tomu trochu věnoval a tady je prozatím jeden ze zajímavých článků, které jsem našel a který je asi ve většině případů hodně blízko správné terapii...

- Petr -

  

Skutečný důvod, proč vás bolí záda

Pokud vás ještě ani jednou nechytl ischias a tu a tam večer nesykáte při každém pootočení hlavy, následující řádky se vás netýkají. Přála bych vám to, milé dámy, zároveň se však obávám, že takových mezi vámi mnoho nebude. Ne nadarmo lékařské statistiky uvádějí, že bolest zad postihne aspoň jednou v životě až 80 procent z nás. Jestliže se o ní začíná mluvit víc, pak proto, že náklady na její léčbu, pohybující se v řádu miliard dokonce i v dolarech, se staly černou můrou zdravotních pojišťoven i státních pokladen.

Čert vem peníze, když mi jde o zdraví, pomyslíte si teď možná, nevědouc, v čem vlastně zádrhel spočívá. Pak vězte, že v tom, že výsledkem závratných sum nebývá uzdravený pacient. Naopak, ’zádové‘ diagnózy dnes ve vyspělých zemích (a v tomto ohledu jsme se k nim směle zařadili) vysílají do invalidního důchodu ve srovnání s ostatními onemocněními nejvíc lidí.

Nepohodlné pohodlí
Když vám teď řeknu, že byste se měly k těm partiím svého těla, na něž nedohlédnete, chovat aspoň tak hezky jako já, koleduji si o pozici nenáviděné sestřenice-věčného vzoru. Riskovat si to však dovoluji proto, že v mém okolí byste na mou duši nenašly člověka, který by mě kdy slyšel hekat kvůli zádům. S jednou výjimkou...

Někdy před dvaceti lety jsem se poránu začala probouzet s pocitem, že mě ve spánku kdosi přetrhl vejpůl. Zatímco do koupelny jsem se nalomeně plížila, z ní jsem vycházívala už vzpřímená. Po pár měsících jsem se s bolestí a ztuhlostí v kříži vydala k praktikovi. Předepsal mi brufen, poslal mě na rentgen a k ortopedovi. Ortoped k neurologovi. (Bederní obratel, slečno, pravil předtím.) Neurolog na akupunkturu. Jehly opravdu bolest z mých zad vypudily. Asi za půl roku jsem se probudila a ... Tentokrát jsem zamířila k reflexnímu terapeutovi. Zaryl palec do bodu mezi mým kotníkem a achilovkou. Zavyla jsem. „Žádná páteř, ale chronický zánět sedacího nervu,“ odtušil, „budete si muset dávat pozor na prochladnutí.“ Ochotně jsem kývla. „Taky byste měla posílit zádové svalstvo, máte ho jak hadr,“ pokračoval nelítostně. “Pokud to neuděláte, příště to už budou ty plotýnky, a upozorňuju, že ty peníze, co mi pak zaplatíte, jako byste vyhodila oknem.“

Ta hrůzná představa mě pochlapila.
Ze všeho nejdřív jsem vyměnila naducaný polštář za splasklého ’mazlíčka‘ a tehdy módní molitan za tvrdou, leč pružnou matraci podloženou roštem.

Za čas jsem k občasným pěším výletům, plavání a lyžování přidala dvakrát týdně hodinku v posilovně pár ulic od té, kde bydlím. Zdejšího trenéra jsem poprosila, aby při sestavování programu myslel hlavně na mou krční páteř věčně ohnutou k počítači a rachitická záda.
Dřinu si přislazuji každotýdenní profesionální masáží krku a zad.

A pištím na každého, kdo nechá otevřené dveře nebo ventilátor tak, že mi průvan olizuje týl nebo kříž.
Nic víc, ale taky nic míň. A je mi fajn.

Pohodlné nepohodlí 
Mnohým z vás dobře není. Navzdory tomu, že prášků proti bolesti jste sluply už tolik druhů jako bonbonů, podrobujete se vyšetřením na přístrojích rafinovanějších než rentgen a k dispozici máte vymoženosti typu zádového pásu nebo transkutánní elektrické nervové stimulace.

Malér je v tom, že jste uvízly v začarovaném kruhu, v němž si vás lékaři posílají mezi sebou jako štafetový kolík. Pojišťovny jim za vás sice platí mizerně a pozdě, ale platí, a oni koneckonců vědí, že odeslání na další vyšetření i hustě popsané recepty bývají pro laika projevem starostlivé péče.

Ostatně, jak byste se tvářila, kdyby vám doktor řekl: ’Tak vy, paní Nováková, mažte domů, protože v první řadě musíte se sebou něco udělat sama, a teprve s tím, co vám nepůjde, vám pomůžeme my.“

To něco je pohyb.
S naší páteří se to má jako s gerberou: kdyby jejím stonkem květinářka neprovlékla drátek, zakrátko by se ohnul. Páteř nedrží drátek, ale svalový korzet. Tvoří ho ty svaly, které se z obou stran upínají ke krčním, hrudním a bederním obratlům. Máte-li ovšem místo pevné svaloviny tvarohové ­těsto, každý pohyb namáhá a současně opotřebovává vaše obratle i s ’plotýnkami‘ mnohem víc, až jednoho dne ucítíte první varovné píchnutí.

Že páteř je z kostí, a měla by tudíž vydržet? Pak zapomínáte na jedno: když nás kdysi matka příroda vztyčila ze čtyř na dvě nohy, nepočítala s tím, že po nich budeme chodit i osmdesát let ani že si necháme z přirozené porce pohybu tolik ukrojit auty a výtahy, budeme se hrbit v křeslech, krčit u počítačů...

Neboli: sebelepší lék či léčebná metoda řeší pouze následky našich potíží se zády (a to ještě na dobu omezenou), ale podstaty, té se ani netkne.


Úskalí papírových diagnóz
Jistě, bolestí zad se mohou ozvat i závažné nemoci, které s touto částí těla zdánlivě ­nesouvisí, třeba gynekologické, neurologické, cévní. Z 98 procent je má však na svědomí, jak konstatuje Jan Hnízdil, primář rehabilitačního oddělení Fakultní polikliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, dočasná porucha pohybového aparátu týkající se svalů, vazů, kloubů a meziobratlových plotének. Konečnou diagnózu však jako by tahal z klobouku Bob s Bobkem. Jaká bude, totiž zhusta záleží na tom, kdo ze specialistů ji dělá.

’Who You See Is What You Get‘, volně ’Co dostaneš, záleží na tom, ke komu jdeš‘. Takto neotřele nazval Daniel Cherkin z Washingtonské univerzity knihu, v níž shrnul výsledky průzkumu, v jehož rámci desítkám amerických lékařů různých oborů nabídl podrobný popis potíží několika pacientů a požádal je o sdělení, jak by postupovali. Revmatologové by je dvakrát častěji než ostatní poslali na testy zaměřené na odhalení artritidy, neurochirurgové zase dvakrát tak často volili zobrazovací metody, jimiž chtěli odhalit vyhřezlou ploténku. A to přesto, že dlouhodobý švédský výzkum prokázal, že rentgen v případě bolavých zad přinese nečekaný a významný nález pouze u jednoho ze 2500 pacientů.

Cherkinův univerzitní kolega Richard A. Deyo ve svém článku uveřejněném v časopise Scientific American vyslovil dokonce poněkud pesimistické přesvědčení, že až 85 procent pacientů se diagnózy nedočká vůbec a mnozí z těch ’šťastných‘ si nějakou odnášejí domů jenom proto, aby si snad nemysleli, že v ordinaci natrefili na mamlase.
Mimochodem, kam patříte vy?

Duše v zádech
Až se zase jednou dobelháte v pravém úhlu k vytouženému samaritánovi a on se vás na úvod zeptá, co děti a co manžel, případně jak se vám líbí v práci, zaradujte se. Pokud jste předtím nespadly ze štaflí nebo nepřidávaly zedníkům, ale bolest se objevila zničehonic, narazily jste na toho pravého. Ten totiž ví, že viníkem bolestí zad často bývá stres. Centrální nervová soustava řídí mimo jiné i motoriku a svalové napětí. Jsou-li však chemické pochody v našem mozku ovlivněny stresem, pak mohou vyvolat poruchy pohybových funkcí.

Ověření této přímé souvislosti v praxi přineslo nehynoucí slávu a nemalé honoráře newyorskému neurologovi Johnu Sarnovi. Ve své knize Léčba bolesti zad, která se před dvěma lety stala ve Spojených státech bestsellerem, totiž doložil, že mnohdy stačí přizpůsobit svá přání a cíle realitě a ubrat na životním tempu – a je po bolestech jednou provždy. Že to funguje, potvrdila veřejně i řada slavných osobností patřících k Sarnově klientele. V proslulé televizní talk show CNN Larry Kinga na toto téma ovšem nejvíc šokovalo prohlášení neurochirurga Patricka O’Learyho, že i proto je 95 procent operací páteře zbytečných.

Prašť jako uhoď
Tohle úsloví je vlastně odpovědí na otázku, jaká léčba je u většiny lidí ta pravá.

Zatímco po léta lékaři doporučovali klid na lůžku, v posledním desetiletí se přiklánějí k tomu, abychom se naopak snažili dělat všechno, co jen nám bolest dovolí.

Už zase názorový výmyk? – rýpnete si teď asi. Ano. Z několika seriózních lékařských studií však shodně vyplynulo, že ono je to stejně fuk. Patří k nim třeba ta zpoza humen, v jejímž rámci 2100 praktických lékařů jednoho z bavorských okresů, v němž žije 1,6 milionu obyvatel, zaznamenávalo do dotazníku sestaveného vědci z univerzity v Erlangenu souvislost mezi jednotlivými léčebnými metodami a ústupem bolesti zad a obtíží s ní spojených. Méně než třetina nemocných se zbavila obtíží rychleji než ti, kteří dostávali placebo, tedy ’prázdné prášky‘...

I rozsáhlá, pro změnu zámořská studie pěje stejnou notu: u 40 procent pacientů odezní bolest zcela samovolně po tý-dnu, po čtyřech týdnech zmizí u 80 procent z nich a po osmi týdnech u 92 procent. Nanejvýš 10 procent tedy tvoří ti, kteří opravdu potřebují intenzivní odbornou léčbu.

A jak je to s radikálním řešením, které představuje skalpel? Když autoři české studie z roku 1989 zkontrolovali po pěti letech stav těch, kteří se podrobili operaci páteře, zjistili, že třetině z nich se daří mnohem lépe, třetině stejně a třetině hůř než předtím...

Pomohou, ale i ublíží
Prášky Při dlouhodobém užívání těch nejsilnějších kalibrů, tedy antirevmatik a ­myorelaxancií, riskujete ze všeho nejvíc zažívací poruchy, například poškození ­žaludeční sliznice, vřed na žaludku či dvanáctníku, poškození jater. Zhoršit si může-te však i krvetvorbu a krevní srážlivost.

Platí, že tabletami byste měly výrazně šetřit. Když už vás bolest nenechá pořádně vyspat, pak vezměte zavděk raději obyčejným, leč účinným paralenem...

Zádové bandáže Stačí několik týdnů chodit se zabandážovanými zády, aby vám ještě víc ochabl svalový korzet. ’Díky‘ dominovému efektu se tím ovšem vaše potíže i bolest ještě o poznání zhorší.

Bandáž je sice dobrý výmysl, ale pouze v odůvodněných případech. Nesnažte se proto svého lékaře k této ’berličce‘ přemluvit...
 

Mýty, které škodí:
■ Mám-li vyhřezlou ploténku, nezbývá než operace

■ Rentgen, tomograf či magnetická rezonance vždycky objeví příčinu potíží

■ Každý, koho ’chytnou záda‘, musí na rentgen

■ Za bolest zad může obvykle buď zranění, nebo zvedání či přenášení těžkých předmětů
 
 

                                                    - Autor: Marianne, Renata Červenková | 20. 07. 2006  (www.marianne.cz) -

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář