Jdi na obsah Jdi na menu
 


Poranění měkkých částí hlezna

10. 4. 2008

      

  
   Žádný úraz, snad kromě poranění prstů, není tak podceňován. A to jak laickou veřejnosti, tak i, bohužel, i mnohými samotnými lékaři. Zpravidla do pojmu výron se vejde jakékoliv poranění měkkých částí tohoto kloubu, bez určení, co se vlastně stalo. Abychom se alespoň trochu orientovali v tomto kloubu, je třeba si připomenout stručně anatomické poměry.

   Vlastní hlezenný kloub (latinsky:articulatio talocrulare) je tvořen třemi kostmi. Dolní konce holenní a lýtkové vytvářejí tzv. vidlici a hlezenná kost dělá kladku a určuje směr pohybu. (viz obr. 1). Tento poměrně pevný kloub je zpevněn kloubním pouzdrem a zesílen kloubními vazy. Hlezenou kost a lýtkovou spojuje tzv. syndesmosa a ta určuje pevnost i pružnost vidlice kloubu (obr. 1). Na vnitřní straně je mezi hlezennou kostí a holenní poměrně pevný deltový vaz (obr.2). Je tvořen dvěma vrstvami, takže jeho poškození může způsobit jen velké násilí. A opačně: pokud je poškozen deltový vaz, jedná se každopádně o vážný úraz. Na zevní straně jsou důležité zesilující tři vazy: mezi lýtkovou kostí a hlezennou kostí přední a zadní vaz (známý je latinský název ligamentum talofibulare anterior a posterior). Přední vaz (anterior) je při vazových poraněních nejčastěji postižen (obr. 3). Dalším vazem je mezi lýtkovou kostí a patní kostí (ligamentum calcanefibulare). I tento vaz bývá poměrně často postižen (viz obr. 4). Kloub zesilují ještě šlachy svalů, a to jak za vnitřním (zde jsou tři), tak i za zevním (zde jsou dvě).

   Abychom mohli snáze určit diagnosu, je třeba se dobře vyptat nebo znát mechanismus úrazu. U volejbalu je to hlavně dopad při doskoku na zevní okraj nohy (obr. 5), kdy vlastní noha dál pokračuje dovnitř a ještě se lehce stočí do vnitřní rotace. Může do být špatným dopadem na zem, dopadem na nohu protihráče při blokování apod. Veškerý nápor jde na zevní stranu hlezenného kloubu a čím větší je síla dopadu, tím může být i větší rozsah poranění. Všechny další mechanismy jsou v daleko menším rozsahu. Může do být dopad na vnitřní okraj nohy (ten hlavně při dopadu na nohu proti nebo spoluhráče). Stává se, že hráč může zavadit špičkou nohy o zem a násilně tak ohnout nohu. První pomoc při těchto úrazech je v prvé řadě ihned zabránit dalšímu pokračování ve hře. Potom dobře si vše i laicky vyšetřit. Jaký byl mechanismus úrazu, kde to nejvíce bolí a také zjistit jak rychle narůstá otok. Často se stává, že se sportovec jen lekne, že zjišťuje, že bolest je minimální, nebo vůbec žádná a že se vlastně nic nestalo. Pak je na něm, jde-li hrát. Vše ostatní pokračování ve hře vylučuje. Bolest bez otoku, otok bez bolesti a nakonec i otok s bolestí. Rozsah poranění kostí vyloučí rtg snímek, rozsah poranění měkkých tkání se dá zjistit i při co nejvčasnějším vyšetření u odborného lékaře, který tyto úrazy ošetřuje pravidelně. Od tohoto se odvíjí další léčení.

   V první řadě, je třeba bojovat proti otoku. Tím je chlazení postižené oblasti nohy nejlépe ledem, nebo alespoň studenou vodou. Zároveň je dobré dát celou končetinu do zvýšené polohy. Je možné i přiložit kompresi elastickým obinadlem a pokud je k disposici fixační dlaha, je to to nejlepší, co se dá pro sportovce udělat před lékařským vyšetřením. A zde znovu opakuji je třeba vyhledat odborného lékaře, který má s léčením zkušenosti a neléčí jen od stolu přiložením elastického obinadla aniž by si na postiženou končetinu sáhnul. Způsoby léčení příště.

    

Velké Meziříčí, Mostiště 28.11.2007              Petr Juda

    

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

ronrogers

(thanks, 29. 6. 2017 6:45)

Visit https://www.essayguardian.com/